Vaří menzy VUT zdravě?

V minulosti jsme v rámci VUT řešili především finanční stránku stravování a
velikosti porcí, byli jsme svědky stravovací stávky v podobě Dnu bez menz. Ale
zajímá vůbec někoho, jestli to, co jíme v menzách, je zdravé? Nebo když už sníme něco nepříliš dietního, je to alespoň adekvátně vyváženo chuťovými aspekty?Představte si člověka, který trochu myslí na to, co do sebe láduje. Přestože to
není zrovna model běžného studenta VUT, tak si lze domyslet, že tomuto
strávníkovi se výběr z denní nabídky jídel
v menzách VUT v Brně značně zúží.

Jídlo lze hodnotit podle základních aspektů:
1) jak mi chutná
2) jak je výživně hodnotné
3) jak je zdravé

Vezměte si takové tradiční vepřové s knedlíkem a se zelím – to vše řádně
zalité vypečeným omastkem. Jídlo se nedá považovat za příliš zdravé, ale i tak obsahuje mnoho proteinů a
ukažte mi Čecha, který knedlo-vepřo-zelo nerad.

Naprosto odlišným jídlem je pro mě smažený obalovaný květák s hranolkami a tatarkou.
Ten už po uvaření ztratí většinu vitamínů. Kromě pár bílkovin ve strouhankovém
obalu se tedy mohu připravit pouze o špetku stopových prvků, které mohu lehce
nahradit olíznutím kdejakého rezatého zábradlí cestou z menzy.:-). No, vlastně
tam, co chodím, už mají nerezové, no ale to neřešme. Hlavní je, že hledat chuť v uvařeném
květáku je marné jako hypnotizovat slepého kývajícím předmětem.

Kam tím mířím? Jedná se především o jídla, u kterých je součástí
zálivka, která připomíná spíše olejovou emulzi. Hranolky
nebývají příliš svěží, takže po servírování se do nich zmiňovaná zálivka
začne intenzivně vsakovat a tak jsou v pár vteřinách rozmáchané. Slibná
vyhlídka Chipsů z Mekáče se tedy ztrácí v nedohlednu. Toto jídlo tedy řadím do mé osobní kategorie „květák“.



Takto upravené jídlo neberte v žádném případě jako gastronomický etalon Menz VUT,
jedná se sice o autentickou fotku z jednoho z provozů, ale je to spíš rarita.

Nyní se nabízí otázka: Je vůbec v pořádku, aby stát dotoval výrobu
zmiňovaných jídel v menzách a tím i pokoušel zdraví mladých a perspektivních
lidí?

Např. McDonald’s čelila
hromadné žalobě tlouštíků, kteří se na ni pokoušeli svalit důvod své obezity.
Žaloba naštěstí shořela na tom, že se dotyční nepřiměřeně přejídali. Nicméně my
studenti máme polehčující okolnost v podobě mladistvé lehkovážnosti, která nám
je ať už právem či neprávem přisuzována. S tímto bychom tedy uspěli. :-) Je to samozřejmě vtip, protože Češi nemají tolik sebevědomí jako Američané, aby byli schopni obvinit někoho, kvůli své přirozené blbosti a nezodpovědnosti.

Ale také byly na McDonald’s a další restaurace podány rozumnější žaloby a byl prosazen požadavek, aby tyto začaly používat fritovací
oleje s výrazně nižším podílem trans-mastných kyselin, které výrazně zvyšují
riziko srdečních onemocnění. Ač McDonald’s v roce 2001 slíbil změnu do roku
2003, věc odložil (což bylo předmětem dalších žalob) a zavádění zdravějších
olejů bylo započato až v roce 2008.

Ale položme si otázku. Myslíte, že na VUT jakýkoliv strávník, kuchař, nebo
vedoucí stravovacích zařízení se stará o to, jestli obsah trans-mastných kyselin
v používaných olejích nepřesahuje víc jak 2% a obsah nasycených tuků maximálně
12% ?

Je známo, že v České republice se konzumuje v průměru o 5% tuků z celkového
kalorického příjmu více, než je doporučovaná horní hranice příjmu tuků odborníky
(40% místo 20-35%). Zcela po právu tedy většina zdravotních pojišťoven řadí
obezitu do kategorie „osobního selhání“ a ne jako onemocnění, u kterého lze krýt
náklady na léčbu z pojistky.



„Vylámat si zuby“ těmito hranolkami nebylo až tak obrazné tvrzení.

Pro Koleje a Menzy VUT je jistě pěknou vizitkou, že mají ze všech VŠ menz v republice
nejvíce vyrobených jídel na studenta, potažmo zaměstnance VŠ. Jak se do tohoto
může promítnout zdravost jídel? Téměř nijak. Strávník při výběru podniku
primárně hodnotí dvě základní věci:

a) čas, který stráví cestou na jídlo:
Menzy VUT mají možná i v celorepublikovém měřítku bezkonkurenční integraci do
univerzitního kampusu.

b) poměr kvalita/cena
Studenty a zaměstnance univerzity nezajímá poměr kvality k objektivní ceně
jídla. Zajímá je prvoplánově pouze poměr kvality k ceně dotované.

Úspěch ohledně výroby jídel lze do značné míry přisuzovat předem daným
dispozicím a kvalitní manažerské práci. Nicméně zaručeným měřítkem kvality dle
mě není až tolik srovnání s ostatními menzami v Čr, ale konkurenceschopnost
nedotovaných jídel vzhledem k okolním stravovacím podnikům. Touto cestou by se
mohly menzy ubírat.

Dobrá, menzy hospodaří velmi úspěšně, ale zajímá tam někoho, jestli si toto
velké množství věrných strávníků v průběhu studia na VUT nezaloží na
pěknou pneumatyčku?

Součástí každé kritiky by měl být i návrh na řešení.
Jistě by řada strávníků ocenila dát si místo hranolek jako přílohu obyčejné
vařené brambory. Sice někdy kuchařky vyhoví, ale nejspíš to není oficiálně
povoleno. Pak student musí spoléhat na to, že u výdeje bude jiné jídlo s
bramborovou přílohou a že těch brambor bude dost.

Také by bylo vhodné u těchto „hranolkových jídel“ poskytnout alternativu k současné olejové emulzi. Nemusí to být výběr jako v Pizzerii
Mozzarella a ani tak drahé (cena 10Kč mi trochu nesedí).

Co by se mohlo stát zásluhou menz, kdyby se pokusily prosadit státní dotaci na zeleninové a ovocné saláty. 10Kč navýší cenu běžného dotovaného jídla (30Kč) více než o třetinu, výsledná částka za celé jídlo je pak odrazující.

Čtenářům tohoto článku
Pokud byste měli nějaké další návrhy, tak je, prosím, přidejte zde do komentářů k
článku. A hlavně, pokud budete s nějakým jídlem v menzách nespokojení, ohodnoťte
ho v systému HAM! – hodnocení
akademických menz
i s případným slovním komentářem. Když Vám tuto službu
menzy nabízejí, nebojte se ji využít naplno! Pokud Vaše lamentace nad jídlem
skončí poslušným odevzdáním tácu, nic se nezmění.

Doufám, že tento článek byl pro Vás dostatečně výživný. ;-)

Vřele také doporučuji díl pořadu

Pod pokličkou – Studentská strava
.